Dyslexie

5 minut čtení

Dyslexie postihuje čtenářské dovednosti a čtenářskou gramotnost ve všech jejích rovinách. Charakterizují ji obtíže v přesném rozpoznávání slov, v plynulosti četby,     ve schopnosti rozlišovat hlásky. Často s dyslexií souvisí také potíže v chápání čteného textu.

Jedinec s dyslexií má často velké potíže se čtením hlasitým (což může způsobovat další potíže - nepříjemné pocity, stud, místo v kolektivu atd.), ale i čtením tichým - vzhledem k problémům s porozumění textu nemá dyslektik potěšení z četby             a ke čtení si tedy nevytváří žádný vztah. Často je pro něj čtení naopak nepříjemnou záležitostí. Čtení je dovednost, kterou člověk využívá dennodenně celý život -           je proto velmi důležité, aby si dítě ke čtení vybudovalo pozitivní vztah.

Předškolní věk

Velmi často se můžeme setkat s názorem, že se specifické poruchy učení (SPU) objevují až ve školním věku (všímáme si potíží ve čtení, psaní, počítání). Někdy si však můžeme všimnout varovných signálů již v předškolním věku. Na co si tedy dát pozor?

Velmi významným činitelem, který se často podílí na rozvoji SPU, nejčastěji dyslexie, jsou výrazné logopedické potíže (dlouhodobý a často neúspěšný nácvik výslovnosti jednotlivých hlásek, obtížné učení nových slov, nedaří se správně užívat skloňování, množné číslo, předložku atd.) Dalším činitelem, který spadá do možných rizik vzniku dyslexie je oslabený fonematický sluch - jedná se o obtíže s uvědomováním si a rozlišováním hlásek ve slově. Třetí důležitou oblastí je zrakové vnímání (odlišení podobných tvarů, jejich porovnávání - velikost, barva, tvar, uvědomění si pozadí, najít shodné obrazce, atd). U předškolních dětí, u kterých se objevují nějaké varovné signály, je vhodné před nástupem do školy zvážit odklad školní docházky (OŠD) a poskytnout mu tak čas na dotrénování jednotlivých oslabení. Nezbytná je také konzultace s odborníkem (pedagogicko-psychologická poradna, pediatr, učitelka v mateřské škole, aj).

Dyslexie na 1. stupni ZŠ

Ve většině škol se setkáváme s analyticko-syntetickou metodou čtení (existuje i metoda genetická), ve které se děti nejdříve učí poznávat jednotlivá tiskací písmena (důležité uvědomění spojitosti hlásky a písmena, jejich spojování do slabik a následně do slov a vět. Je velmi důležité zaměřit pozornost na rozlišování podobných písmen (b-d-p-q, m-n) - zde si také často všímáme prvních větších obtíží. Dalších potíží si můžeme všímat v rychlosti a plynulosti čtení, jelikož náročnost a délka textů ke čtení se během prvních let školní docházky velmi rychle stupňuje. Pro lepší orientaci v textu doporučujeme využívat s dětmi záložku na čtení, díky které děti vidí pouze text, který teď mají číst a ostatní je zakryto. Každému dítěti trvá osvojení čtenářských dovedností jinou dobu a je důležité poskytnout dítěti dostatek času a dítě ke čtení motivovat. Aby se dítěti čtení nezprotivilo, je důležitá dostatečná motivace a předem domluvený čas na čtení (10 minut denně by pro dítě v 1. třídě mělo být postačující).

Náznaky možných dyslektických potíží se často objevují již při nácviku čtení. Dítě často dělá většinu z těchto chyb:

• Záměna písmen (nutno odlišit kdy se jedná o neznalost písmene/hlásky a kdy jde o logopedickou vadu)
• Dítě těžko rozlišuje tvarově podobná písmena či jejich natočení
• Nerozlišuje délky
• Dělá mu potíže měkčení
• Vynechává nebo vkládá do slov další samohlásky či souhlásky
• Přehazuje písmena ve slově
• Komolí slova
• Přehazuje slabiky
• Domýšlí koncovky slov při čtení
• Rychlost čtení je velmi pomalá nebo naopak velice rychlá
• Špatná orientace v textu (ztrácí se ve čteném, vynechává řádky...)
• Potíže v porozumění textu (dítě neví, co čte)

Co dělat, když se nácvik čtení nedaří podle vašich představ se dozvíte v článku - Co mám dělat když....

Dítě si často uvědomuje, že mu čtení nejde jako ostatním a je důležité mu vysvětlit, že každému z nás trvá osvojení čtenářských dovedností jinak dlouho, každý se v život potýká s něčím jiným, každý jsme originál a to, že mu nejde číst neznamená, že je horší (hloupější) než ostatní. Je potřeba v dítěti budovat zdravé sebevědomí a podporovat ho.

Čtení dětí s dyslexií - tipy

• Motivace - je potřeba v dítěti probudit chuť do čtení a správně jej motivovat. Dítěti se pravděpodobně nebude jen tak chtít pouštět se do činnosti, která mu nejde
• Trpělivost - bez velkého množství trpělivosti ze strany dospělého si bude dítě čtenářské dovednosti osvojovat obtížně
• Pravidelné čtení - čtěte si s dítětem pravidelně a vymezte si dobu, po kterou se čtení budete věnovat. Můžete si zvolit rituál, díky kterému se na společné čtení budete těšit
• Knihovna - choďte s dítětem do knihovny, umožněte mu vybrat si knihu dle vlastního zájmu. Začínejte s knihami, ve kterých je větší množství obrázků a velká písmena (vhodná je edice 1. Čtení)
• Hrajte si, čtení je zábava - vyprávějte příběh pomocí ilustrací, opakujte si, co jste se zatím z textu dozvěděli, domýšlejte, jak by kniha mohla dále pokračovat, vyhledávejte v textu jednotlivá písmena, ve čtení se střídejte nebo čtěte spolu, vyrobte si čtecí záložku, navazujte na již přečtené nebo zkuste vymyslet vlastní příběh a doplnit jej ilustracemi
• Užijte si společně strávený čas s knihou, odpočívejte, relaxujte

Dyslexie na 2. stupni ZŠ

Na druhý stupeň základní školy dítě často přichází již s diagnostikovanými poruchami učení. Může se však stát, že se dyslexie projeví až v pozdějším věku (často u dětí s nadprůměrnou inteligencí, kteří SPU dosud zvládly kompenzovat). Dyslexie se netýká pouze českého jazyka, ale promítá se téměř do všech předmětů.

Děti s dyslexií již na druhém stupni často dokáží se svými obtížemi zacházet a vědí, co musí dělat jinak a co jim pomáhá. Je důležité podpořit dítě, jelikož s druhým stupněm přichází větší množství naukových předmětů, náročnější učivo, střídání učitelů, větší samostatnost, různé styly předávání informací, kratší čas na procvičování a osvojení učiva, různé formy zpracování učiva, větší objem učiva, propojování učiva jednotlivých předmětů atd.

Dětem s dyslexií je doporučováno využívání různých stylů učení - vhodné je využití obrázků, grafů, schémat, názorných pomůcek, zapojení co nejvíce smyslů, myšlenkových map atd. Je velmi důležité pomoci dítěti najít styl učení, který mu bude vyhovovat a naučit jej tento styl učení samostatně používat.

Jako u všech specifických poruch učení i u dyslexie platí, že pokud má rodič jakékoliv otázky nebo se mu cokoliv nezdá, je vhodné kontaktovat školu (třídní učitel, učitel českého jazyka, školní speciální pedagog) a situaci konzultovat. I tady platí - čím dřív, tím líp.

Autor: Tereza Franzová

Zdroje:

BITTMANNOVÁ, Lenka. Speciálněpedagogické minimum pro učitele: co dělat, když do třídy přijde žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Praha: Pasparta, [2019]. ISBN 978-80-88290-14-8.

KREJČOVÁ, Lenka, Zuzana HLADÍKOVÁ, Kamila ŠEMBEROVÁ a Kamila BALHAROVÁ. Specifické poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie. 2., aktualizované vydání. Brno: Edika, 2018. Rádce pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-266-1219-3.

PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Paido, 2010. ISBN 978-80-7315-198-0.

SINDELAR, Brigitte. Předcházíme poruchám učení: soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-85282-70-4.

ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. Praha: Portál, 1994. ISBN 8071780383.