Specifické poruchy učení
2 minuty čtení
Jedná se o jedno z nejdiskutovanějších témat prolínajících se dnešním školstvím. Mluvíme o různorodé skupině poruch, které se projevují především při získávání (učení se) nových dovedností - nejčastěji čtení, psaní a počítání. SPU často doprovází i dalšími potíže - např.: poruchy chování, narušená komunikační schopnost, potíže v soustředění, poruchy motoriky, potíže ve zrakovém či sluchovém vnímání aj. Tyto potíže často stěžují dítěti začátky, ale i průběh školní docházky. Dítě často neumí přiměřeně reagovat, neporozumí zadaným pokynům a nemůže tak správně plnit běžné úkoly.
V současné době je popsáno sedm typů specifických poruch učení:
- Dyslexie- specifická porucha čtení
- Dysgrafie- specifická porucha psaní
- Dysortografie- specifická porucha pravopisu
- Dyskalkulie- specifická porucha matematických schopností
- Dyspinxie- specifická porucha kreslení
- Dysmúzie- specifická porucha postihující schopnost vnímat a reprodukovat hudbu
- Dyspraxie - specifická porucha obratnosti, motorických funkcí
Nejčastěji se setkáváme s prvními čtyřmi typy.
Jednoznačně nelze určit příčiny vzniku specifických poruch učení. Mezi hlavní příčiny vzniku můžeme zařadit lehnou mozkovou dysfunkci, dědičnost, nepříznivé vlivy rodinného nebo školního prostředí či neurotické potíže. Téměř u 15 % dětí s SPU však příčina vzniku není zjištěna.
Vyhledávání dětí s SPU ve škole, tzv. screening, zajišťuje většinou školní speciální pedagog. Na naší základní škole je prováděn v prvním pololetí druhé třídy. Kromě tohoto typu vyhledávání dětí s SPU je školní speciální pedagog často oslovován pedagogy 1. stupně a upozorňován na potíže jednotlivých dětí.
SPU mají velký vliv na školní úspěšnost dítěte a již při podezřeních na jednu či více poruch je třeba tomuto dítěti co nejdříve poskytnout vhodná podpůrná opatření a uzpůsobit výuku jeho možnostem. Pokud školou stanovená podpůrná opatření nestačí, často je rodičům žáka doporučeno vyšetření ve školském poradenském zařízení, které může stanovit diagnózu specifických poruch učení. K diagnostice v pedagogicko-psychologické poradně nebo speciálně-pedagogickém centru je často třeba větší spolupráce mezi jednotlivými činiteli (rodina, škola, pediatr, neurolog, pedopsychiatr aj.). Po stanovení diagnózy se nastavují podpůrná opatření na míru určitému dítěti a škole, kterou navštěvuje.
Žáci se specifickými poruchami učení se vzdělávají v běžných školách, případně mohou být zařazeni do třídy, která se specializuje na danou poruchu učení (např.: dyslektické třídy). S dětmi se specifickými poruchami učení na škole většinou pracuje školní speciální pedagog, který spolupracuje na nastavování podpůrných opatření, vypracování individuálního vzdělávacího plánu a následné reedukaci. Reedukační péče probíhá individuálně či v malých skupinkách a poskytuje dětem podporu, povzbuzení, hledání motivace aj. Reedukace spočívá také v hledání alternativních metod, postupů a pomůcek, které pomohou dítěti lépe zvládat školní docházku a zažít pocit úspěchu.
Reedukace specifických poruch učení je dlouhodobý proces a je zde velmi důležitá spolupráce, vzájemná důvěra a respekt mezi školou a rodinou.
Autor: Tereza Franzová
Zdroje:
BARTOŇOVÁ, Miroslava. Specifické poruchy učení: text k distančnímu vzdělávání. 2., rozšířené a aktualizované vydání. Brno: Paido, 2018. ISBN 978-80-7315-266-6.
PIPEKOVÁ, Jarmila, ed. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2., rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0.
ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Vyd. 12. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0875-4.