Vzdělávací potíže žáků základní školy
5 minut čtení
Vzdělávací potíže žáků základní školy, s různorodými příčinami a projevy, jsou jednou z mnoha oblastí, se kterou se školní psycholog ve své praxi setkává. O těchto potížích jej nejčastěji informuje sám žák, rodič či učitel nebo má psycholog možnost pomocí náslechů v hodinách a pomocí konzultací s učiteli tyto žáky poměrně rychle a snadno vyhledat a rozhodnout o dalším postupu.
Je to právě oblast vzdělávacích potíží, kterou školní psycholog často konzultuje také se školním speciálním pedagogem a naopak - speciální pedagog je díky depistáži schopen včas rozpoznat "ohroženého" žáka a o této skutečnosti psychologa informuje. Jejich následný postup a péče o žáka jsou v mnoha případech provázány.
Setkáváme se s několika problémy, které lze do vzdělávacích potíží žáků zařadit:
- studijní selhávání
- nízká motivace ke studiu
- obtíže nadaných žáků
- obtíže žáků s psychiatrickým onemocněním
- nerozhodnost v oblasti výběru střední školy či v oblasti profesního směřování
Z výše uvedeného je patrné, že klíčovou dovedností školního psychologa/speciálního pedagoga/učitele daného žáka je především prevence a depistáž (včasný záchyt obtíží jednotlivých žáků). Důležitou roli mají také rodiče žáka, kteří mohou na potíže včas upozornit. Žáci vyšších ročníků už dokáží přijít s obtížemi sami, pokud je tedy chtějí dobrovolně řešit.
Školní psycholog a školní speciální pedagog se účastní zápisů žáků do prvních tříd, kde dochází k posouzení zralosti dítěte pro vstup do školy. Mají tedy ideální příležitost vidět některé žáky a navázat spolupráci s jejich rodiči. Pokud pozorují u žáka určité obtíže, následuje komunikace spolu s učiteli a rodičem, většinou se domlouvají na další schůzce, kde u dítěte sledují jeho dovednost a schopnosti, hrubou a jemnou motoriku, grafomotoriku, řeč a slovní návyky, sociální a emocionální zralost, doptávají se na pracovní návyky či pozornost. Rodičům, pokud to uznají v dané situaci za žádoucí, doporučují vyšetření v PPP (SPC) za účelem posouzení školní zralosti, které je plně v jejich kompetenci.
Školní psycholog pracuje se žáky od nástupu do školy systematicky, sleduje jejich studijní výsledky, chodí do tříd na náslechy či dvouhodinové programy na určité téma. Diskutuje s učiteli, asistenty pedagoga a dalšími členy školního poradenského pracoviště, včas upozorňuje rodiče - řeší výchovné, osobní, sociální a rodinné obtíže žáků, které mohou různou měrou ovlivňovat jejich studijní výsledky.
Dále spolu se školním speciálním pedagogem provádí depistážní šetření k identifikaci žáků se specifickou poruchou učení a chování, věnuje se žákům s různou mírou podpůrných opatření, připravuje pro žáky workshopy na téma "Jak se učit" a "Můj učební styl". Důležitá je opětovně spolupráce s rodiči, které školní psycholog propojuje s pedagogicko-psychologickou poradnou či odbornými lékaři (neurolog, klinický psycholog, dětský psychiatr, aj.).
Ke studijním problémům žáků přistupuje školní psycholog individuálně, klíčová je spolupráce s konkrétním žákem, jeho rodiči a učiteli. Studijní selhávání může být krátkodobé, dlouhodobé či situační (pouze v konkrétních předmětech, kdy se pravděpodobně jedná o oslabení kognitivních funkcí), vždy závislé na mnoha faktorech jako je zdravotní stav žáka, jeho osobnostní specifika, psychiatrická diagnóza, snížená úroveň rozumových schopností, rodinná situace, změna školy či bydliště, nepodnětné domácí prostředí, atd.
Úkolem školního psychologa, pokud má výše zmíněnou obtíž začít řešit, je nejdříve analyzovat dostupné informace a ptát se na dobu, po kterou potíže trvají. Dále ho zajímá, jak se dosud problém řešil, jaká byla provedená opatření. Po domluvě s rodiči může dále školní psycholog zjišťovat pomocí diagnostických metod žákův styl učení, smyslové handicapy, kvalitu domácí přípravy, motivaci, ambice a v neposlední řadě také představu rodiny o školním výkonu, jejich systém odměn a trestů. Rozhovoru s rodičem a žákem dále předchází náslech v hodině - pozorování žáka ve vyučovacím procesu, rozbor jeho práce, vedení deníčku s úkoly, plnění povinností. Dle všech informací se dále navrhují vhodná opatření, která by měla vést k zefektivnění studia žáka.
Školní poradenské pracoviště dále systematicky pečuje o žáky se speciálně vzdělávací potřebou, kterým škola poskytuje podpůrná opatření různé míry dle doporučení školského poradenského zařízení. Více o systému podpůrných opatření se můžete dozvědět třeba zde.
Mimořádně nadaného žáka obvykle odhalí sám učitel, který dále konzultuje jeho projevy se školním psychologem či speciálním pedagogem, na základě pozorování a dostupných informací se rodičům žáka doporučí vyšetření v PPP, jejichž doporučení ke vzdělávání je následně zapracováno do individuálního studijního plánu žáka a jeho efektivita je průběžně ověřována. Nadaných žáků se nezřídka týkají potíže adaptační, osobní či potíže ve vztazích - pomoc školního psychologa sami někdy vyhledají primárně z tohoto důvodu.
Kariérové poradenství se týká především žáků vyšších ročníků - nejčastěji 7. a 9. tříd. Úloha školního psychologa spočívá v diagnostice studijních/kariérových předpokladů a následném poradenství, které probíhá nejčastěji v trojúhelníku psycholog-žák-rodič. Doplňující informace ohledně výběru středních škol či dalších možností sdělují učitelé daných předmětů, popř. výchovný poradce, který se kariérnímu směřování žáků ve škole věnuje.
Zdroj:
BRAUN, Richard, Dana MARKOVÁ a Jana NOVÁČKOVÁ. Praktikum školní psychologie. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0176-2.
Autor: Monika Kolářová