Výchovné potíže žáků základní školy

5 minut čtení

Výchovné potíže žáků jsou vedle obtíží vzdělávacích další kategorií, se kterou se v dnešní základní škole pedagogičtí pracovníci běžně setkávají, jsou její součástí. Za výchovný problém je označována jakákoli nápadná odchylka v chování dítěte či dospívajícího, kterou lze pozorovat jednorázově či opakovaně jako reakci na určitou situaci školního života, ale také dlouhodobě, popř. celoživotně. 

Výchovné obtíže se nejčastěji objevují u žáků, kteří vyrůstají v nepříznivých rodinných podmínkách, nefunkčních rodinách, nepodnětném prostředí. Nemalou část ovšem tvoří také žáci z rodin na první pohled bezproblémových a plně fungujících.

Za výchovný problém nejčastěji ve školním prostředí označujeme přestupek vůči školním pravidlům, tedy vůči školnímu řádu. Dítě porušuje sociální normy, které jsou přiměřené jeho věku. 

"O poruše chování lze mluvit jen tehdy, pokud dítě normy chápe, ale neakceptuje je nebo se jimi nedokáže řídit."

(VÁGNEROVÁ, M. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005.)

U dětí mladšího a staršího školního věku lze pozorovat obtíže agresivního či neagresivního charakteru:

• vzdorovitost (žák se odmítá podřídit dospělému nebo jeho pokynu, ulpívá na svém názoru)
• neposednost (žák si dělá, co chce)
• neposlušnost (žák nerespektuje pokyn dospělého)
• zlozvyky
• lhaní, podvody
• krádeže
• agresivní projevy chování
• šikana
• záškoláctví
• poškozování cizích věcí
• zneužívání návykových látek

Pokud se zmíněné projevy chování opakují dlouhodobě, jsou atypické pro daný věk a jsou zároveň málo ovlivnitelné, hovoříme o nich jako o poruchách chování. Poruchy chování bývají provázeny výraznou agresivitou, destruktivním chováním a dalším rizikovým chováním. Tuto diagnózu stanovuje klinický psycholog, etoped nebo pedopsychiatr a na základě výsledků vyšetření stanovují další postup. Na tomto místě je také důležité zmínit fakt, že potíže s chováním mohou jít ruku v ruce s psychiatrickými diagnózami jakými jsou např. porucha pozornosti, porucha autistického spektra (Aspergerům syndrom), porucha opozičního vzdoru aj. K řešení problému je tedy často vtažen i další odborník - klinický psycholog, dětský psychiatr a posléze i školské poradenské zařízení, středisko výchovné péče či Orgán sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD), pokud má škola důvodné podezření, že je dítě ohroženo.

Do celého procesu promlouvají také osobnostní zvláštnosti dítěte (emoční labilita, zvýšená senzitivita, nižší citlivost ke zpětné sociální vazbě, disharmonický vývoj osobnosti aj.), nepříznivé výchovné podmínky, výchovný styl zákonných zástupců a v neposlední řadě také situace ve škole a v samotné třídě. Ať už se jedná o jakýkoli nevhodný projev chování žáka, tak během něj dochází k narušování výuky, negativnímu ovlivňování třídního klimatu a k ovlivňování dynamiky mezilidských vztahů.

I proto je nutné potíže výchovného charakteru řešit neprodleně a s konkrétním žákem o nich hovořit, na nevhodný projev upozornit, pracovat s okamžitou zpětnou vazbou. Žákovi je nutné znovu připomenout konkrétní pravidlo třídy (školní řád), u kterého došlo k porušení. Žák musí vědět, že s jeho projevem chování dospělý nesouhlasí, a že pokud se bude toto chování v budoucnu opakovat, bude dospělý (nejčastěji učitel či vychovatel) nucen použít výchovné opatření.  Pokud se jedná o potíže opakované, je také nutné se obrátit na zákonné zástupce žáka, popsat nastalou situaci a rodiče do řešení potíží aktivně zapojit. 

V této fázi celého procesu řešení učitel často vyhledá s prosbou o pomoc školního psychologa, ten má většinou prostor s konkrétním žákem po dohodě se zákonnými zástupci dále pracovat - zjišťuje, co konkrétně se žákovi nedaří, s čím má obtíže a společně s ním hledá způsoby, kterými je možné opětovně navodit žádoucí chování, žáka k němu motivuje. Často se spolupráce neobejde bez nastavování pravidel chování ve výuce, nastavení jednotného přístupu všech dospělých pečujících o daného žáka, dostatečné podpory a oceňování v momentu, kdy se dítěti daří a chování je žádoucí. 

V neposlední řadě je důležité zmapovat vnitřní motivaci žáka, která ho k problémovému chování vede (únik z tíživé situace doma, nuda, potřeba získat si výhodu, potřeba uznání, žádost o pozornost, atd.). Stejně jako v domácím prostředí, funguje na dítě s výchovnými problémy upozornit na prohřešek okamžitě, bezodkladně a společnou cestou (pokud to lze) nastavit systém odměn a trestů. Učitel/rodič tak předává žákovi zodpovědnost za své chování a jedná s ním spravedlivě, dle předem domluveného systému. Dítě je nutné v žádoucím chování podpořit, učit jej zvládat různé sociální situace, zapojit jej do řešení problémů a konfliktů, jeho úspěchy adekvátně ocenit. Snažit se být, pokud možno, co nejvíce důsledný a dítě nepřestávat motivovat.

Zdroj:

BRAUN, Richard, Dana MARKOVÁ a Jana NOVÁČKOVÁ. Praktikum školní psychologie. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0176-2.

MERTIN, Václav, Lenka KREJČOVÁ a kol. Problémy s chováním ve škole - jak na ně. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-026-4

Autor: Monika Kolářová