Důležitost zvyšování sebeúcty u dětí

4 minuty čtení

Sebeúcta. Slovo, o kterém se v posledních několika letech poměrně často mluví a píše napříč všemi věkovými skupinami. Ale zamýšleli jste se někdy hlouběji nad tím, co slovo sebeúcta vlastně znamená, a v jakém směru je pro každého z nás důležitá, popřípadě, jak se dá sebeúcta ovlivnit?

Sebeúctou rozumíme pocit, který vůči sobě máme, nakolik se máme rádi, nakolik si sami sebe vážíme či do jaké míry sami sebe přijímáme. O sebeúctě se často mluví také ve spojení se sebevědomím, sebehodnotou či sebeobrazem člověka. V knihách je sebeúcta dále definována jako pocit vnitřní důležitosti a důstojnosti, realistický pohled jedince na své schopnosti, dovednosti a vlohy. Vím co umím a co neumím, co zvládnu, na co mám, v čem jsem dobrý jako člověk. Dále také například jako schopnost zvládat svůj život, nenechat se využívat a nenechat si ubližovat.

V praxi často narážím na problémy, které souvisí s nedodržováním předchozího, tedy že rodič osobnost dítěte nerespektuje, dítě se vyhýbá zkušenosti, má problémy v kamarádských vztazích, trpí pocitem méněcennosti, své chyby svaluje na okolí, je frustrované a málo psychicky odolné. Opakovanou příčinou nízké sebeúcty bývá:

• podmíněné sebepřijetí (dítě vnímá svou hodnotu pouze když něco zvládne, naučí se, řekne, udělá,..)
• komparativní sebepřijetí (dítě vnímá svou hodnotu jen ve srovnání s jinými nebo za předpokladu, že je lepší než ostatní)
• neefektivní/nerespektující komunikační postupy, které naznačují nízkou hodnotu dítěte (agresivní - příkazy, urážky, ironie, hrozby; tlak na výkon - srovnávání s druhými, soutěže, zaměření na výsledek
• tresty
• falešná náklonnost či přehnané chválení za každé situace, které v dítěti probouzí nedůvěru
• negativní poselství

O to více je budování přiměřené sebeúcty důležité již od útlého věku, sebeúcta má vliv na schopnost prožívat štěstí a životní spokojenost. Člověk se "zdravou" sebeúctou, pokud chybuje, nesvaluje vinu na druhé, sám sebe neobviňuje, chybu uzná a snaží se jí napravit. Přiměřená sebeúcta slouží i jako prevence sociálně nežádoucího chování u dětí. Setkávám se také s informace, že je to právě nedostatečná sebeúcta, která je příčinou všech psychických problémů a nemocí (pokud tedy nemají biologické/organické pozadí).

Kořeny sebeúcty se formují již v prenatální fázi - hovoříme o kvalitním vztahu matky k plodu. Do 6. roku života dítěte se na její míře podílí celá řada faktorů, většinu z nich může ovlivnit nejbližší rodina a okolí, ve kterém dítě vyrůstá. I zde zůstává prioritou, že se dítě musí cítit chtěné, přijímané a milované, a to se všemi svými danostmi (tedy přednostmi a potížemi).

Přiměřenou (zdravou) sebeúctu lze v dětech budovat případně ji posilovat pomocí 4 klíčových oblastí. První z nich je zájem - svých dětí si všímejte, doptávejte se, dávejte jim častou zpětnou vazbu a umějte vyjádřit uznání, pokud si to daná situace zaslouží. Druhým je vliv - nechte své ratolesti spolurozhodovat o přiměřeně důležitých věcech, dejte jim příležitost vyjádřit svůj názor. Důvěra - dítěti dávejte průběžně najevo důvěru v jeho vlastní hodnotu, v jeho schopnosti a dovednosti. Poslední oblastí jsou příležitosti - pokuste se dítěti průběžně dávat úkoly dostatečně náročné, ale zvládnutelné.

A dále také:

• mluvte s dítětem o vašich hodnotách
• učte jej, jak se s ostatními dětmi socializovat, jak vytvářet dobré vztahy
• respektujte dítě v každé situaci
• chvalte jej nahlas, často a konkrétně
• oceňujte jej uznáním a projeveným zájmem
• dejte mu do rukou přiměřenou odpovědnost a samostatnost
• pomozte mu vyrovnat se s (ne)úspěchem
• učte jej adekvátně překonávat překážky
• pozitivní vnitřní rozhovor - učte dítě vyjadřovat se o sobě pozitivně
• vyvarujte se nálepek - mluvte o projevu/činu, ne o osobě dítěte
• mluvte před ostatními o dítěti tak, jako by vás právě poslouchalo (popř. se ujistěte, že to dítě neslyší)
• buďte dítěti v oblasti sebeúcty vzorem

Autor: Monika Kolářová