Co je empatie, k čemu ti může být nápomocná a jak se jí naučit?

5 minut čtení

Co se skrývá pod slovem empatie?

Se slovem empatie už jste se možná v průběhu života setkali - doma, v časopise, na internetu nebo v některém předmětu ve škole. Možná jsme o něm mluvili společně během třídního programu. Empatie je nejčastěji popisována jako schopnost člověka rozeznat a chápat emoce prožívané někým jiným. Vcítění se, vzhled do aktuálního prožívání druhého, vědomá pozornost. 

Empatie pracuje s tím, že každý z nás vidí stejné věci odlišně a stejně tak i každý prožívá různé situace zcela jinak. Zároveň předpokládá, že dokážeme během hovoru s druhým člověkem odložit své vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jsme schopní pochopit, jak a proč daná osoba jednala a jaké z toho má pocity.

Kde se empatie vzala a k čemu ji můžeš využít?

Základní míra empatie každého z nás je dána již geneticky, zdědíš ji tedy po svých rodičích. Empatii ovšem začínáme dále rozvíjet už jako novorozeňata, tento vývoj pokračuje v závislosti na podnětném prostředí (buď je empatie tvým okolím rozvíjena nebo je potlačována), tedy na lidech, kteří s tebou v prvních letech života tráví nejvíce času - rodiče, prarodiče, sourozenci, atd. 

Později je možné empatii i nadále rozvíjet a trénovat vhodnými technikami a především zkušeností - všímáním si ostatních lidí kolem sebe. Podle lékařky Theresy Wiseman se empatický člověk pozná snadno a velice rychle podle následujících kritérií:

1. Je schopný se na věc dívat očima druhého člověka - dokáže potlačit svůj pohled na svět, snaží se do druhého vcítit a nedávat mu žádné  nevyžádané rady.
2. Nesoudí.
3. Umí rozpoznávat emoce druhých - pozná, když je někdo naštvaný, veselý, rozzlobený nebo smutný.
4. Komunikuje.

Pokud by tě zajímalo, které struktury mozku jsou za empatii s největší pravděpodobností zodpovědné, mrkni se třeba na tenhle článek o zrcadlových nervových buňkách neboli zrcadlových neuronech.

Je to právě empatie, díky které jsme schopni lépe komunikovat, pomáhá nám chápat pocity a emoce druhého člověka, zlehčuje nám vcítění se do jeho aktuální situace, čímž dochází ke zkvalitnění celého rozhovoru. Nevšímáme si pouze toho, co nám druhý říká (obsah konverzace), ale také jak nám to říká (tón hlasu), jak se u toho chová, jak reaguje, jakou má řeč těla (neverbální komunikace). 

Empatickým přístupem se zároveň učíš rozpoznávat a popisovat své vlastní pocity. Projevy empatie pomáhají zlepšovat mezilidské vztahy, měnit chování (chovám se k lidem tak, abych chtěl, aby se chovali oni ke mně), pomáhají cítit se lépe, zvládat své emoce a emoce druhých, zajišťují lepší vztahy v rodině, s kamarády a každým, koho znáš. 

Zajímavost:

Existují dokonce země, kde se empatie vyučuje, figuruje tak vedle matematiky nebo vlastivědy normálně v rozvrhu. A tak se žáci základních škol např. v Dánsku, Švédsku nebo Finsku učí svoje schopnosti rozvíjet už od nízkého věku.

Empatie nebo soucit? A je v tom vůbec nějaký rozdíl?

Lidé si často pletou empatii se soucitem. Následující video ti prozradí hlavní rozdíl, jaký mezi těmito dvěma slovy je.

Teď už snad chápeš rozdíl mezi empatií a soucitem o něco lépe. Existují i další strategie, kterým by ses měl vyhnout, pokud chceš na své empatii pracovat a zlepšovat se v ní, dej si pozor např. na:

• zlehčování problému - pro každého z nás má určitý problém jinou váhu a pokud se ti bude zdát, že člověk dělá z komára velblouda a jeho potíž se ti nejeví tolik veliká, pravděpodobně se stane, že už se ti příště s podobným trápením nesvěří a raději půjde za někým jiným, popř. si nechá věc pro sebe
• vztažení problému na sebe - pokus se v hovoru spíše stáhnout, uč se naslouchat a zdrž se zbytečných komentářů o tom, co bys ty dělal v takové situaci, pokud tě o takové vyjádření člověk sám nepožádá
• nevyžádaná rada - říká se, že každý je expert na svůj vlastní život, a tak by to mělo i zůstat. Nerozdávej rady, pokud si je nikdo nevyžádal, doporučení typu "měl bys udělat to a ono", "běž to radši zaspat", "to já na tvém místě" většinou nepomáhají, ba naopak
• diagnostika a nálepkování - místo toho, abys někoho označil za vznětlivého nebo uraženého, zkus vymyslet jinou strategii, jak člověku pomoci; stejně tak není v tuto chvíli vhodné dané emoce nepřijmout ("Měl by ses uklidnit!", "Tak se tolik nerozčiluj!")
• sympatizování - něco jiného je člověka podpořit a něco jiného je se s ním spolčit a společně si zanadávat nebo postěžovat, ani takové řešení většinou nepomáhá a pokud ano, tak pouze krátkodobě ("Ty jsi vážně chudák, jak ti to mohl udělat?")

Vytváření empatického prostoru

A co tedy naopak pomáhá? Nezapomínej, že vždy závisí na situaci, rozhovor se nelze dopředu naučit, ale můžeš čerpat ze zkušenosti, která ti poradí, kam zaměřovat svoji pozornost:

1. vytvářej vhodnou atmosféru - vyhni se rušnému prostředí, nalaď se na rozhovor
2. ticho a naslouchání - věnuj druhému svoji plnou pozornost, zajímej se a zároveň nevyzvídej, vytvoř druhému prostor ke zkoumání a objevování (sebe samotného) 
3. každá emoce je normální - každý by měl vědět, že to, co cítí, je zcela v pořádku a je přijímaný s jakoukoli emocí (poslouchám tě, beru tě vážně se vším, co prožíváš)
4. odhaduj pocity i potřeby a ověřuj si to - "Chápu dobře, že jsi naštvaný, protože jsi dostal čtyřku z diktátu?"
5. parafrázuj - parafrázování znamená přeformulovat text vlastními slovy, přičemž obsah sdělení musí zůstat zachovaný ("Jestli tě chápu dobře, tak chceš, abys ten projekt dokončil včas?")
6. shrnuj - pro ukončené rozhovoru můžeš celou konverzaci zkusit shrnout svými vlastními slovy a ověřit si, že sdělení chápeš správně

Kde se mohu dozvědět víc?

Dnes se o empatii hodně mluví i píše, takže narazíš na kurzy, videa, obrázkové karty i knihy, které ti mohou pomoct empatii dále trénovat. Ty sám se můžeš více zaměřit na vlastní prožívání, emoce si popisovat, naučit se s nimi pracovat a zkoušet se naladit na pocity druhých. Začni třeba tím, že se ve volné chvíli podíváš na film V hlavě, který s emocemi i empatií poměrně zdařile pracuje.

"Podíváte se někdy na jiného člověka a napadne vás, co se mu asi odehrává v hlavě?" Děj sleduje myšlenky a pocity jedenáctileté dívenky, která se snaží vyrovnat s velkou životní změnou - stěhováním do jiného města. Místy film také odhaluje myšlenky a pocity jiných lidí, včetně její matky a otce.

Autor: Monika Kolářová 

Zdroje:

https://nenasilnakomunikace.org/empatie-jak-na-to/

GLASSER, Judith M. a Jill M. KUSHNER. Jak přežít, když nerozumím emocím. Ilustroval LIBOR DROBNÝ. Praha: Portál 2018. ISBN 978-80-262-1309-3