Školní psycholog
2 minuty čtení
Školní psychologové se na českých základních školách začali objevovat na počátku 90. let, v dnešní době se už stávají součástí většiny škol. Jejich pozice je legislativně zakotvena ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Dále ve vyhlášce o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (č. 73/2005 Sb. a 147/2011 Sb.), která upřesňuje možnosti, jak vytvořit podmínky pro úspěšné studium všech dětí.
Školní psycholog je součástí školního poradenského pracoviště, avšak jeho práce má výrazná specifika. Všechny psychologické služby jsou poskytovány bezplatně, školní psycholog je vázán profesními etickými normami.
Školní psycholog (dále jen ŠP) pracuje přímo ve škole. Pro své klienty, kterými jsou žáci, rodiče i pedagogové (včetně asistentů pedagoga a vychovatelů), je tedy prakticky neustále dostupný, může jednat okamžitě. Standardní činnosti ŠP jsou poměrně obecně a široce definované. Je tedy velmi pravděpodobné, že každý ŠP pracuje trochu jinak a věnuje se odlišným aktivitám dle svého zaměření, aktuálních potřeb školy nebo dává přednost tomu, v čem konkrétně on sám vidí na dané škole smysl.
Práci školního psychologa lze rozdělit následovně:
- 1. individuální práce
- 2. skupinová práce
- 3. ostatní činnosti
Individuální práce (nejčastěji) se žáky probíhá na 1. a 2. stupni trochu odlišně. Pokud se na 1. stupni objeví u některého žáka potíže, se zakázkou školního psychologa nejčastěji kontaktuje učitel nebo rodič, se kterými se domluví vhodný postup. Pokud rodič podepíše informovaný souhlas s prací ŠP, může k němu žák pravidelně docházet. Mezi nejčastěji řešené obtíže na prvním stupni patří problémy se spolužáky či začleněním do kolektivu třídy, často se opakující bolesti břicha či hlavy, potíže s pozorností a kázní nebo různé formy strachu. S dítětem si ŠP domluví termín setkání a společně se snaží odhalit příčinu jeho obtíží. Na 2. stupni přicházejí žáci za ŠP většinou sami - řeší aktuální situaci v rodině, problémy s vrstevníky, potíže s učením, řešení konfliktů, jak relaxovat, ale i náročnější záležitosti, jako jsou úzkosti či depresivní stavy. Individuálně ŠP pracuje také s pedagogy, asistenty pedagoga, vychovateli a v neposlední řadě také s rodiči.
Skupinová práce zahrnuje aktivity pravidelné, často prevenčního či intervenčního charakteru (zásah ve třídě pokud nastane nenadálá situace). ŠP vchází pravidelně do školních tříd, může vést odpolední skupinky pro žáky zaměřené např. na trénování komunikačních či sociálních dovedností. Dále organizuje pravidelná setkávání školního poradenského pracoviště a asistentů pedagoga.
ŠP chodí na náslechy do tříd, účastní se adaptačních pobytů 5. a 6. tříd, zápisu žáků do 1. tříd, spolupořádá besedy pro rodiče. Úzce spolupracuje se školním speciálním pedagogem, zejména u žáků se specifickými vzdělávacími potřebami.
Nezbytnou součástí této profese je také komunikace a úzká spolupráce s dalšími odborníky - školskými poradenskými zařízeními, neurology, pedopsychiatry, klinickými psychology či OSPOD. V neposlední řadě vede ŠP povinnou administrativní činnost a dále se vzdělává.
Autor: Monika Kolářová